BOZEZA a já
BOsorka ZE ZAsrance, to jsem já
Jmenuji se Regina Valentíková a nejdříve bych Vám ráda vysvětlila, co znamená pojem BO-ZE-ZA. Narodila jsem se v Novém Městě na Moravě na ulici Jánská. Tato ulice má oficiální název, ale lidově se jí říká Zasranec. V minulosti byla celá naše ulice plná tkalcovských dílen. Starší ženy, tzv. drbny, postávaly na ulici a špitaly si: "Zas jde ranec, zas jde ranec!", až z toho vzniklo Zasranec. Jsem prostě holka ze Zasrance a jsem na to dostatečně hrdá.
Kaplička svatého Jána 1810
Vedle našeho domu stojí kaplička svatého Jána, postavená v roce 1810. Pramen pitné vody je ukrytý ve skále na našem dvorku. Cítím se být takovou strážkyní pramene a celé kapličky. Zhruba před třemi roky nám zub času poničil původní červená železné vrátka. Haltýř se dočkal nádherných kovaných vrátek se skleněnými okénky, jde o autorskou práci Vlastimila Pavelky z Branišova.
V roce 2010 dostal můj tatínek nápad, že bychom měli uspořádat oslavu kapličky, která na tomto místě stojí již 200 let. Z oslavy se stala tradice sousedského setkávání. Koncem května pořádáme přátelské posezení u kapličky. Můžete se těšit na dobré jídlo i pití - na výborné bramborové placky dělané tradičním způsobem na kachlových kamnech naslano s česnekem nebo nasladko s povidlím, na slivovičku, meruňku či zázvorovici a nechybí ani skvělé pletýnky od paní Horákové, která se o kapličku svatého Jána vzorně stará.
Mé profesní zkušenosti
V roce 2025 jsem se rozhodla, že si obnovím živnost, a s tím i souvisel vznik internetových stránek. Můj tatínek přišel s nápadem, jak by se mohly stránky jmenovat. Říkal mi: "Ty jsi stejně taková Bosorka ze Zasrance." A název byla na světě - BOZEZA.
Na mé životní cestě jsem zažila úspěchy, ale také zklamání a prohry. Každý takový neúspěch mě vždy posunul dál a naučil mě nevzdávat se. Měla jsem možnost vyzkoušet si více profesí. Začala jsem pracovat jako osobní asistentka u postižené dívky v Novém Městě na Moravě. O pár let později jsem nastoupila jako učitelka v integrované třídě na I. stupni ZŠ ve Štěpánově u Olomouce. Po mateřské dovolené jsem se do školství nevrátila, okouzlil mě tanec. Po složení lektorských zkoušek jsem začala vyučovat tanec jako OSVČ. Dostala jsem nabídku pomáhat léčit pacienty v Psychiatrické léčebně ve Šternberku tancem. Byla to obrovská výzva a zkušenost. Po pěti letech jsem se rozhodla změnit pracovní pozici a nastoupila jsem jako vedoucí aktivizační péče do nově otevřeného Domova pro seniory Anavita v Olomouci. Anavita se po dalších pěti letech přejmenovala na Senecura a i já jsem cítila, že potřebuji změnu. V současné době pracuji ve škole pro sluchově postižené v Olomouci jako učitelka praktických činností.
Všechny moje pracovní pozice jsem měla ráda a bavily mě. V každé práci jsem si našla přátele a žádné změny, kterou jsem udělala, nelituji.