Kniha - Život v Oldřiši očima Marie Magdalény Trojákové
Deník prababičky Marie Magdalény Trojákové nejdříve opatrovala moje babička Marie Andrlíková. Později deník babička věnovala mojí mamince Blance Hubáčkové. Ke mně se dostal, až když jsem začala pracovat v Psychiatrické léčebně Šternberk. Z deníku jsem v rámci biblioterapie předčítala pacientům na gerontopsychiatrickém oddělení. Deník měl obrovský úspěch. Dědečkové a babičky se vždy po taneční terapii ptali, zda si budeme zase číst. To byl asi jeden z momentů, kdy jsem se rozhodla vydat deník knižně. Ilustrace do knihy vytvořili pacienti, s přepisem mi pomáhaly pacientky z oddělení závislostí. V červnu roku 2013 byla kniha pokřtěna na Léčebenských slavnostech v PL Šternberk. Kmotrou se stala paní ředitelka MUDr. Dagmar Malotová.
Dalším velkým překvapením bylo získání ceny Rady vlády pro seniory. Kniha obdržela 1. místo v tiskové tvorbě. V prosinci roku 2013 jsem už věděla, že první vydání knihy je vyprodané. Od lidí, nejen z České republiky, stále přicházely dotazy, kde se dá kniha zakoupit. Rozhodla jsem se tedy o dotisk a rozšíření vydání prvního dílu. Na dotisku se finančně podílelo Nové Město na Moravě a Zdislava svými ilustracemi.
V roce 2017 jsem se k deníku znovu vrátila. Ještě mi zbývaly přepsat další dvě třetiny. V září téhož roku se mi podařilo vydat druhý díl. Na ilustracích tohoto dílu se podílely děti ze ZŠ v Oldřiši.
S posledním dílem knihy jsem si dala trochu na čas. Psal se rok 2024 a já se rozhodla, že tento třetí díl si sama věnuji ke svým padesátým narozeninám. Obrázky do knihy opět malovaly děti ze ZŠ Oldřiš. Můj manžel Honza měl dobrý nápad udělat na všechny tři díly dárkovou krabičku. Horácká tiskárna, která nám tiskla knihy, vyrobila nádherný obal na celou trilogii.
Poděkování
V každém díle jsem konkrétně poděkovala všem, kdo se na vydání dané knihy podílel. Na závěr bych znovu chtěla poděkovat kamarádce Vladimírce, bez které by žádný z dílů nevyšel, dále své rodině a za finanční podporu obci Oldřiši a Novému Městu na Moravě.
Pár slov na závěr
Deník je velikým pokladem naší rodiny. V době, kdy prababička deník psala, si asi nedokázala ani představit, jaký dar budoucím generacím zanechala. V knize jsou zachyceny její hluboké pocity, prožívání a lásky, život běžných lidí z Oldřiše a okolí, vzpomínky na Kozlov a dlouholeté přátelství s Libuší Vejrychovou. Věřím, že její požehnání k vydání knihy jsem dostala, ale podvědomě jsem cítila, že k vydání musí být ten správný čas.
Prababičce děkuji za to, jaká byla, za její bohatý život, za její moudrost, dar slova a písma.