Vladimíra Urbášková

S touto nádhernou ženou jsem se poprvé setkala na Výstavišti Flora při příležitosti akce Dny zdravotně postižených – Vivat Vita. S mentálně postiženými klientkami z organizace Klíč jsme zde měly zatančit. Po našem vystoupení paní Vladimírka byla první gratulantka a hned se mě zeptala: "Paní Valentíková nevedete nějaké taneční kurzy pro ženy a naučila byste tančit i dřevo?" Zachovala jsem profesionální výraz a odpověděla: "Mám volné místo v úterní dopolední skupině v tanečním studiu Eset. I dřevo naučím tančit, ale dřevo musí chtít."

Vladimírka se mnou začala tančit a je to již dvacet let, co moje kurzy stále navštěvuje. Společně jsme také pracovaly v PL Šternberk. Vladimírka jako asistentka ředitelky, já jsem zde vedla taneční lekce pro pacienty. Na společné cesty autem do práce se nedá nikdy zapomenout. Co nás ještě s Vladimírkou spojuje? Obě dvě jsme hodně vysoké ženy. Někdy je to výhoda, někdy s tím máme potíže, ale vždy to bereme s humorem.

Vladimírka je dáma s velkým D. Umí se krásně nalíčit, její outfity jsou vždy barevně sladěné a když jde ladným krokem modelky, nejedno oko na ni zálibně pohlédne. Je to žena krásná na pohled, ale její krása září především zevnitř. Ve volném čase ráda vaří, peče, šije nádherné dekorace nebo panáčky Vojty a je úžasná amatérská bytová, ale takézahradní návrhářka. Neustále svůj mozek musí něčím zaměstnávat. Své znalosti prohlubuje v angličtině. Ve středu začala chodit ke mně do keramického kurz U majáku, po keramice začala navštěvovat kurz italštiny.

Co na Vladimírce moc obdivuji, co se od ní mohu naučit?

Vladimírka pečuje o sebe, svoji rodinu, o své přátelé, o svoji zahradu a domov. Vladimírka je žena, která září a dobré lidi k sobě přitahuje. Je upřímná. Když ji něco naštve, dokáže to říci i pěkně zvostra. Dokáže říct i ostrá slova, ale vždy je řekne s grácií Dámy. Vladimírka je můj velký vzor. Kdo ji pozná má veliké štěstí.